Vítejte na stránkách projektu Úraz není náhoda

Popáleniny a opařeniny

Při popálení nebo opaření dochází k degradaci bílkovin a ostatních buněčných struktur v buňkách kůže, k poškození kapilár v místě a okolí popáleniny a tím ke ztrátě plasmy a k masivnímu uvolnění stresových mediátorů. Konečným důsledkem je popáleninový šok - již při popálení více než 5-10% povrchu těla u dítěte, popálení nad 15% provrchu těla již bývá u malých dětí kritické. Pacient je také ohrožen infekcí, neboť poškozená kůže neplní svoji ochrannou funkci a imunitní systém je oslaben. V případě těžších popálenin dochází k jizevnatému hojení vlivem ztráty hloubkové substance kůže nebo zánikem kožní tkáně a náhradou této tkáně kolagenním vazivem. Kolagen, který je hlavní složkou tohoto vaziva, zajišťuje pevnost, nikoli však pružnost (ta je úkolem jiného proteinu – elastinu). Odtud pochází omezená pružnost kůže po úraze.

Popálenina I. stupně je pouze povrchové postižení kůže. Kůže je zarudlá, teplá a bolestivá, případně oteklá. Většinou se rychle zhojí bez následků.

Popálenina II. stupně již znamená částečné poškození kůže. Při povrchním poškození (II.A) je kůže zarudlá a tvoří se na ní puchýře (čím silnější je puchýř, tím hlubší je popálenina). Popáleniny II.B stupně známená hluboké poškození, hojí se zdlouhavě, po zhojení většinou zůstává na kůži jizva.

Při III. stupni popálení je kůže postižena v celé své tlouštce a je tedy mrtvá, včetně nervových zakončení. Postižená kůže nebolí a může mít bělavou nebo černou barvu, nutné je chirurgické řešení.

V případě popálenin IV. stupně (zuhelnatění) dochází k poškození i hlubších tkání jako je tuk, svalstvo, šlachy a kosti. Chirurgickým řešením jsou často amputace postižených končetin.

Popáleniny elektrickým proudem

Elektrický proud vyvolává popáleniny jednak zevní, v místě vstupu do těla a výstupu z něj, jednak vnitřní, v místech kudy lidským tělem prochází. Nebezpečné jsou jak přírodní blesky, tak úrazy od vysokého napětí (elektrické vedení, troleje, trafostanice, rozvodny, apod.).

Zevní popáleniny jsou způsobeny elektrickým obloukem, který působí vysokými teplotami na okolní tkáně – kůži, svaly, šlachy. Není výjimkou, že je nutné končetinu, kudy proud vnikl do těla, amputovat. Uvnitř těla proud prochází po vodivých částech lidského těla, jako jsou cévy nebo nervy, které svým průchodem může vážně poškodit, s následným vnitřním krvácením a trvalým poškozením.

Poleptání a otravy

K poleptání dochází při kontaktu s kyselinou či zásadou, ať už přímým stykem či párami. Kyseliny v důsledku svých dehydratačních účinků vytvoří příškvar tmavé barvy, zásady na rozdíl od kyselin působí více do hloubky, rána je rozbředlá, žlutohnědá nebo zelená. Při požití žíraviny dochází k těžkému poškození či perforaci sliznic dutiny ústní, jícnu a žaludku.

U otrav dochází k ovlivnění mnoha orgánů a orgánových systémů. Vždy samozřejmě záleží na chemické struktuře požité látky, dávce, způsobu požití a době, která uplynula od vstupu látky do organismu.

• U centrálního nervového systému dochází ke změnám stavu vědomí.
• Dýchání je značně ohroženou vitální funkcí. Při poruše vědomí je častá hypoventilace (snížený počet dechů za minutu), některé látky způsobí křeč svalstva průdušek s následným zúžením jejich průsvitu, při zvracení v bezvědomí hrozí vdechnutí zvratků, částečná ztráta hybnosti dýchacích svalů, plicní otok.
• Trávicí soustava je postižena zejména při ústním požití látky, objevuje se nevolnost, zvracení, průjem, kolikovité bolesti břicha.
• V krevním oběhu (srdce, krevní řečiště) dochází ke snížení i zvýšení krevního tlaku, arytmiím, ischémii (místní nedokrevnost tkání nebo orgánů)
• Játra a ledviny jsou při eliminaci chemikálie extrémně zatěžovány a hrozí jejich selhání.
• Celkově dochází k poruchám metabolismu a termoregulace.

Pády

V případě kloubů se jedná zejména o podvrtnutí (kloubní hlavice opustí kloubní jamku, ale vrací se) či vykloubení (hlavice opustí jamku, ale nevrací se zpět, končetina zůstává ve vynucené poloze, při pokusu o změnu polohy klade „pružinový odpor“). V obou případech dochází k natažení vaziva a porušení cév.

Zlomenina kostí vzniká v důsledku přímého působení hrubé síly. Dostavuje se bolest, snížená hybnost, otok a krevní výron, i když v různé míře a někdy s určitým zpožděním. V místě zlomeniny vzniká deformace, dislokace, může docházet k tření úlomků kostí o sebe. Postižený je ohrožen vnitřním krvácením (a tedy i šokem) a vstupem infekce u otevřených zlomenin (tedy takových, u kterých je poraněna kůže).

Poranění lebky je často spojeno s poraněním mozku. Zlomenina klenby lební se projeví deformitou v místě zlomeniny - prohlubní nebo otokem v tomto místě. Často je zlomenina patrná pouze při rentgenovém vyšetření lebky. Zlomenina lebeční spodiny se buď neprojeví vůbec, nebo se může projevit krvácením z úst, nosu nebo ucha.
Otřes mozku se většinou projeví přechodnými příznaky. Může se jednat o krátkodobé bezvědomí, dále pak nevolnost, zvracení a bolesti hlavy. Pokud je bezvědomí delší, jedná se většinou o vážnější poranění. Varovným signálem je i opakované bezvědomí, kdy po krátké pauze od probuzení zraněný vědomí opět ztrácí. V takovém případě mohou hrát při záchraně života zraněného roli vteřiny - převoz do nemocnice musí být okamžitý!
Pohmoždění mozku je způsobeno určitým poškozením mozkové tkáně. Příznaky jsou dlouhodobější a může zanechat trvalé poruchy nervové činnosti. Záleží na velikosti a místě poškození. Škála příznaků je pak daleko širší.
Vzhledem k tomu, že mozková tkáň obsahuje značné množství cév, může být úraz hlavy spojen s krvácením do mozkové tkáně. To se téměř vždy se projeví poruchami vědomí od menších poruch (zmatenost, spavost) až po klasické bezvědomí.

Dušení

Závažnost situace záleží na rozměru cizího tělesa - velké těleso, které neprojde mezi hlasivkami se zaklíní v hrtanu a není-li hned vykašláno, způsobí dušení. Menší, která projdou, se pohybují v průdušnici - při nádechu k průduškám, při výdechu, tj. v tomto případě při kašli, k hlasivkám, které jsou však uzavřené, tudíž nelze těleso vykašlat.

Prvním příznakem je úporný, intenzivní, záchvatovitý kašel. Cizí těleso způsobí dechovou tíseň, cyanózu (modrofialové zbarvení kůže a sliznic způsobené nedostatečným okysličováním krve), bolest, chrapot, event. zvracení. Může následovat klamné zlepšení stavu při fixaci tělesa, např. v průduškách. To může trvat i hodiny, pak nastupují celkové příznaky jako je teplota, neklid dítěte, kašel, pocit tlaku na prsou, zrychlený dech.

V nejhorším případě může dojít i k zástavě dechu. Mezi příznaky patří změna barvy postiženého (nejprve bledost, potom promodrávání), není patrné dýchání, není cítit proud vydechovaného vzduchu. Pokud není poskytnuta první pomoc do několika desítek sekund, dochází k poruše vědomí a zástavě srdce.

Tonutí

K tonutí dochází při vdechnutí vody do plic nebo reflexivním stažením (křečí) svalů hrtanu s následkem zástavy dýchání. Toto se může stát např. při ponoření hlavy pod vodu. V obou případech je znemožněno plicím správně pracovat, tělo se ocitá bez kyslíku a tonoucí upadá do bezvědomí. Mozek je nejcitlivějším orgánem na nedostatek kyslíku a živin. Korové neurony jsou schopné přežívat bez kyslíku pouze asi 5 min, poté dochází k nevratným změnám, které končí odumřením postižených buněk.

Úrazy ostrými předměty

Téměř vždy dochází ke krvácení - z vlásečnic, z větších žil, event. i z tepen, nebo kombinovaně z cév různého druhu. Při vnitřním krvácení opouští krev cévy, ale zůstává uvnitř těla. Se vzrůstající krevní ztrátou se snižuje krevní tlak, zvyšuje se dechová frekvence a počet tepů. Ztrátu krve také provází úzkost, zmatenost a apatie, dochází k rozvoji šoku a následně i k selhání životně důležitých orgánů, nebo jejich poškození, v nejhorším případě i k zástavě srdečního oběhu s následnou zástavou dechu a smrtí pacienta.

Při hlubším říznutí nebo bodnutí, podobně i při explozi, může dojít také k poškození svalů, šlach, důležitých vnitřních orgánů i k amputacím prstů a končetin.

Smysly

U ztrátových poranění ucha je potřeba co nejdříve vyhledat odbornou pomoc a zajistit kousky boltce. Krvácení ze zevního zvukovodu vzniká při poranění zvukovodu nejčastěji cizím tělesem, závaznější, často dlouhodobě nevýrazné se současným výtokem mozkomíšního moku, je známkou těžkého poranění - zlomeniny spodiny lebeční.
Úrazy středního ucha postihují nejčastěji bubínek, vzácněji sluchové kůstky - ukazatelem poranění je bolest a zhoršení sluchu. Při prasknutí menšího rozsahu bubínku dojde zpravidla k samovolnému zhojení a sluch se ve většině případů upraví k normě po zacelení perforace. Dojde-li k poškození většího rozsahu, je nutný chirurgický zákrok. Úrazy vnitřního ucha jsou součástí větších poranění hlavy, spojených se zlomeninou spánkové kosti, případně baze lební.

Nejčastějším úrazem oka je mechanické nebo chemické poškození oka, tj. eroze spojivky nebo rohovky, případně bělimy – bělavé povrchové vrstvy oka. Při tupém poranění dochází ke zvýšení nitroočního tlaku během stlačení, napínání a pohmoždění očních tkání a vzniku cévních křečí. Podle stupně postižení dojde k dočasné a v horším případě trvalé ztrátě vidění. Jestliže obaly nevydrží zevní tlak, dojde k úplné destrukci oka.

Při úderu do nosu může dojít ke krvácení z nosu, které však neohrožuje bezprostředně život.
Trvalou ztrátu čichu mohou samozřejmě způsobit také výpary některých chemických látek, a to někdy již po jednorázovém působení (např. kyselina benzoová, kysličník siřičitý). Přechodnou ztrátu čichu může vyvolat např. sirovodík, sirouhlík, kyselina sírová a formaldehyd. Mechanismus je obdobný jako u poleptání.

Domácí zvířata

Poranění způsobená psem mohou vést k vážným infekčním onemocněním - tetanus, vzteklina. Dále může dojít k deformacím pohybového aparátu, závažným kosmetickým následkům, poškození vnitřních orgánů či dokonce ke smrti. Často dochází k vykrvácení, zejména při poranění velkých cév na krku. U malých dětí může dojít k prokousnutí lebky a poškození mozku. Právě u dětí do 4 let představují poranění hlavy a krku až dvě třetiny všech úrazů vzniklých pokousáním psem.

Bodnutí vosy, včely, sršně

Obvyklou reakcí na hmyzí sliny nebo jed je bolest, svědění, zarudnutí a otok kolem míst vpichu nebo kousnutí. Tyto kožní projevy zpravidla do 3 dnů mizí. Alergičtí lidé mohou na hmyzí žihadlo reagovat otokem dýchacích cest, někdy až těžkým (tzv. anafylaktickým) šokem, který bezprostředně ohrožuje jejich život. V tomto případě dochází k masivnímu vyplavení látek ovlivňujících cévy, srdce, dýchací cesty a další orgány. Cévy se prudce rozšiřují a tím klesá krevní tlak, kůže červená, svědí, pacient otéká, zrychluje se srdeční tep, může docházet k arytmiím, průdušky se zužují a otékají. Co nejrychlejší pomoc lékaře (podání adrenalinu, kortikoidů a dalších antialergeních látek) je v tomto případě jedinou šancí na záchranu pacienta.

Copyright 2008 - 2010

Všechna práva vyhrazena - Dětství bez úrazu - Úraz není náhoda

Developed by Knowlimits